Hudební skladatel a dirigent, autor velkých symfonií, písní a písňových cyklů.

 

Narozen v německé židovské rodině 7. 7. 1860 v malé české obci Kaliště u Humpolce jako druhý nejstarší ze 14 dětí (z nichž se dospělého věku dožilo jen 6, v útlém věku zemřel i první syn Mahlerových, takže Gustav vyrůstal jako nejstarší ze sourozenců).

Otec Bernard Mahler, vinopalník a majitel výčepu (1827-1889).

Matka Marie Mahlerová, rozená Herrmannová (1837-1889).

 

 

Před koncem roku 1860 se Bernhard Mahler s rodinou stěhuje do Jihlavy, spolu s mnoha židovskými rodinami, kterým císařský diplom z října 1860 dal větší svobodu pohybu.

 

Ve čtyřech letech projevil Gustav hudební nadání a brzy nato se začal učit hrát na klavír, improvizoval, psal dětské skladbičky a příležitostně zpíval v kostelním sboru.

 

1869–1875 Gustav Mahler řádným studentem jihlavského gymnázia.

13. 10. 1870 první veřejný koncert v Městském divadle v Jihlavě.

V letech 1872-83 Mahler několikrát koncertoval v Jihlavě (podrobnosti v kapitole Mahler a Čechy).

 

1875–1878 posluchačem vídeňské konzervatoře Společnosti přátel hudby, studuje klavír, kontrapunkt a kompozici, ve školním orchestru hraje na bicí, vítězí v klavírních soutěžích konzervatoře, přivydělává si hodinami klavíru. Složil několik komorních i orchestrálních skladeb, které později zničil, pracoval i na opeře.

 

1875–1877 na přání rodičů pokračoval ve studiu na gymnáziu v Jihlavě jako privatista.

 

12. 9. 1877 složil maturitní zkoušku na gymnáziu v Jihlavě.

 

1877–1879 zapsán ke studiu na filozofické fakultě univerzity ve Vídni. Navštěvoval přednášky skladatele Antona Brucknera a sblížil se s ním. 1877 byl poprvé požádán o profesionální práci jako hudebník: se spolužákem z konzervatoře Rudolfem Krzyzanowským vypracoval klavírní výtah Třetí symfonie Antona Brucknera pro nakladatelství Theodora Rättiga. 1879 opustil univerzitu bez absolutoria.

 

1880: mezi květnem a červencem angažován v Bad Hall v Horních Rakousích jako kapelník malého letního lázeňského divadla. Dirigoval operety a hudbu k fraškám a staral se o každodenní provoz orchestru.

 

1880 vzniká kantáta Píseň žalobná (Das klagende Lied) na vlastní text napsaný podle sbírky německých pohádek. Je psána pro sóla, sbor, orchestr a orchestr za scénou a poprvé uplatňuje snahu o prostorový zvuk. Byla několikrát přepracována, v poslední verzi uvedena ve Vídni roku 1901.

 

1881/82: Od 3. září 1881 do 1. dubna 1882 působil na doporučení agentury Gustav Lewy v Zemském divadle v Lublani (Landestheater Laibach). Dirigoval opery, operety, zpěvohry, pohádky, hry se zpěvy a hudbu k činohře. Divadlo mělo dobrou úroveň. Účinkoval jako pianista na koncertě místní Filharmonické společnosti.

 

1883: od 10. ledna do 17. března angažován v Městském divadle v Olomouci.

 

Jaro 1883: ve Vídni pracoval pro italskou operní skupinu hostující v Carl Theater, zkoušel s jejím sborem.

 

1883–1885: od 21. srpna 1883 do 29. června 1885 byl druhým kapelníkem v Královském pruském divadle v Kasselu (Königlich Preussisches Theater ). Nebyl zde spokojen.

 

1883 poprvé navštívil Bayreuth a shlédl představení Wagnerovy opery Parsifal.

 

Léto 1883: naposledy vystoupil na koncertě v Jihlavě.

Finančně podporoval své sourozence, kteří žili v chudnoucí domácnosti churavějících rodičů v Jihlavě.

 

V prosinci 1884 se obrátil na ředitele Angela Neumanna do Brém s dotazem na možné angažmá. Neumann ho předběžně odmítl, ale angažoval ho o rok později, když převzaljako ředitel Královské zemské německé divadlo v Praze (Königlich deutsches Landestheater in Prag.

Od podzimu 1886 měl Mahler již sjednánu smlouvu s Městským divadlem v Lipsku. Významné kompozice: Písně potulného tovaryše (Lieder eines fahrenden Gesellen) na texty inspirované písněmi ze sbírky Chapcův kouzelný roh (Des Knaben Wunderhorn, vyd. Ludwig Aachim von Arnim a Clemens Brentano, 1805–1808).

 

1885/86: Od 1. srpna do 15. července je Mahler titulárně druhým, ve skutečnosti prvním kapelníkem v Královském zemském německém divadle v Praze (dnešní Stavovské divadlo) u ředitele Angela Neumanna. Nastudoval zde mj. první dvě části Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen) a Beethovenovu 9. symfonii a získal zásadní dirigentské zkušenosti s širokým repertoárem.)

18. 4. 1886 poprvé vystoupil jako skladatel (za Mahlerova klavírního doprovodu zpívala tři jeho písně sopranistka pražského divadla Betty Frank).

 
 

1886–1888: 1. srpna nastoupil Mahler jako druhý kapelník do Městského divadla v Lipsku (Stadttheater Leipzig). Jeho nadřízeným byl Arthur Nikisch; během Nikischovy choroby převzal Mahler dirigování Wagnerových oper.

Navázal kontakt s rodinou skladatele Carla Marii von Webera, upravil a dokončil Weberovu operu Tři Pintové (Die drei Pintos). Premiéra byla uvedena 20. 1. 1888 s velkým úspěchem.
  
 Významná kompozice: První symfonie, spojená tématicky s Písněmi potulného tovaryše.
  

1888–1891: Od 1. října 1888 byl Mahler ředitelem Královské uherské opery (Königlich Ungarische Oper) v Pešti v její nové výstavné budově z roku 1884. Hledal zpěváky schopné zpívat maďarsky a uvedl Wagnerovy opery v maďarštině. Vrátil se také k dílu zakladatele maďarské opery Ference Erkela. Scéna měla vysokou úroveň s četnými hostujícími pěvci z Vídně. Po neshodách s intendancí Mahler místo 22. března 1891 opustil.

20. 11. 1889 dirigoval v Budapešti premiéru své První symfonie.

 

18. 2. 1889 zemřel otec Bernhard Mahler.

27. 9. 1889 zemřela sestra Leopoldina.

11. 10. 1889 zemřela matka Marie Mahlerová.

Po smrti rodičů Mahler prodal oba domy v Jihlavě. Staral se o sourozence Justinu, Emmu a bratra Ottu, mimořádně hudebně nadaného, jemuž chtěl umožnit studium. Dvaadvacetiletý Otto, labilní a přecitlivělý, spáchal v roce 1895 sebevraždu. Sestra Justina (nar. 1868), s níž si Gustav nejlépe rozuměl, vedla Mahlerovi domácnost v místech jeho angažmá a doprovázela ho na některých cestách. Žila v jeho blízkosti až do roku 1902, kdy se provdala za houslistu Arnolda Rosé.

  

1891–1897: Od 26. března 1891 byl angažován jako první kapelník v Městském divadle v Hamburku (Hamburger Stadttheater), na jedné z nejlepších německých operních scén. Dirigoval zde též abonentní koncerty. Ředitel Bernhard Pollini sestavil velmi kvalitní soubor, v němž působili i Češi, byl zde Mahlerův přítel z konzervatoře Rudolf Krzyzanowski a jako korepetitor též Bruno Walter, který se později stal mahlerovským dirigentem světového významu. 1892 získala angažmá mezzosopranistka Anna von Mildenburg, s níž Mahler prožil velké milostné vzplanutí. Řadu pěvců z Hamburku (včetně Čechů a Anny von Mildenburg) angažoval Mahler později do svého souboru ve Dvorní opeře ve Vídni. Jako dirigent hostoval v Covent Garden (německá sezona 28. 5. – 23. 7. 1892), 1897 v Moskvě.

 
 

Od roku 1895 usiloval o místo ředitele Dvorní opery ve Vídni především navazováním společenských kontaktů. 21. prosince 1896 odeslal oficiální žádost. V únoru 1897 přestoupil na katolickou víru, podle kritiků údajně pouze proto, aby odstranil možnou překážku spočívající v jeho židovském původu. O jeho žádosti bylo ve Vídni kladně rozhodnuto15. dubna, 24. dubna 1897 skončila jeho hamburská smlouva.

 

Významné kompozice: 1892 vycházejí tiskem Písně a zpěvy z mladých let (Lieder und Gesänge aus der Jugendzeit). Dokončuje Druhou symfonii (1894), v létě 1895 a 1896 komponuje Třetí symfonii v zahradním pavilonu ve Steinbachu u jezera Attersee. Při práci v altánku ho nesměl nikdo rušit. Inspirace a tvůrčí proces byly neslučitelné s Mahlerovou dirigentskou činností a praxí operního ředitele, proto komponoval většinou jen o prázdninách.

 

1897–1907: Od 1. června 1897 byl Mahler kapelníkem Dvorní opery ve Vídni, 8. října získal od císaře Františka Josefa I. dekret ředitele (K. K. Hofoperntheater). V září 1898 byl zvolen dirigentem orchestru Vídeňských filharmoniků (Wiener Philharmoniker), který byl prakticky totožný s orchestrem Dvorní opery, a spolupracoval s nimi tři roky. Pak se vedení orchestru na vlastní žádost vzdal.

1899 koupil Mahler pozemek Maierniggu na Wörthersee, kde nechal postavit vilu; v letních měsících zde komponoval.

Sblížil se se skupinou tvůrců nazvanou Vídeňská secese (Wiener Secession), která se ustavila 1897 pod heslem Době její umění – umění jeho svobodu (Der Zeit ihre Kunst – der Kunst ihre Freiheit). Patřili do ní architekt Otto Wagner, malíři Emil Orlik, Karl Moll, Gustav Klimt, Oskar Kokoschka, Alfred Roller ad. 1903 angažoval Mahler Alfreda Rollera jako scénografa a vytvořil s ním revoluční představení Wagnerovy opery Tristan a Isolda. 1904 byla v podobném duchu nastudována Beethovenova opera Fidelio, 1905 Mozartův Don Giovanni. Mahlerova a Rollerova nastudování měla výpravy v secesním duchu, Mahler, dirigent a zároveň režisér, dbal na dokonalou souhru dění na jevišti s hudbou.

1901 se Mahler seznámil s Almou Schindlerovou, dcerou významného krajináře Emila J. Schindlera a nevlastní dcerou malíře Karla Molla, a 9. března 1902 se s ní oženil.

1902 se narodila jeho první dcera Marie Anna (zemřela 12. 7. 1907 na spálu).

1904 se narodila druhá dcera Anna Justina (sochařka, zemřela 1988).

 

 

Mahlerovi byla diagnostikována vrozená kompenzovaná vada srdečních chlopní.
 

Významné kompozice: V létě 1900 dokončil Čtvrtou symfonii. 9. 6. 1902 dirigoval v Krefeldu premiéru své Třetí symfonie. V létě 1902 dokončil v Maierniggu práci na Páté symfonii. 1899-1903 vzniká Sedm písní z poslední doby (Sieben Lieder aus letzter Zeit, tiskem 1905, obsahují pět písní na texty F.Rückerta a dvě na texty ze sbírky Des Knaben Wunderhorn). V létě 1904 dokončil Šestou symfonii, Pátá je poprvé provedena v Kolíně nad Rýnem. 1905 dokončil cyklus Písně o mrtvých dětech (Kindertotenlieder), který byl ve Vídni ihned proveden, a Sedmou symfonii. 1906/07 napsal Osmou symfonii, Šestá byla provedena v Essenu.

 

Jeho ředitelská pozice a práce ve Dvorním divadle byla už delší dobu předmětem kritiky v tisku, uvnitř souboru i v intendanci. Bylo mu zazlíváno, že věnuje mnoho energie svým kompozicím a dirigentským cestám na úkor divadla. Množily se antisemitské útoky. Mahler dostal nabídku z New Yorku, aby převzal jako šéfdirigent scénu Metropolitaní opery.

 

31. března 1907 požádal Mahler císaře o uvolnění z funkce. 15. října naposledy dirigoval představení ve Dvorní opeře. 7. prosince 1907 se rozloučil otevřeným dopisem se členy souboru. 9. prosince 1907 odjel s rodinou do Ameriky.

 

1907–1911: New York. 21. prosince. nastoupil do funkce šéfdirigenta Metropolitní opery. 1. ledna 1908 dirigoval první představení (Wagner: Tristan a Isolda). Postupně nastudoval další opery Wagnerovy, Mozartovy, Beethovenova Fidelia ad. Jeho dirigentským konkurentem byl od roku 1909 Arturo Toscanini, mezi spolupracujícími pěvci byli Enrico Caruso, Fjodor Šaljapin, Karel Burian ad. S Emmou Destinnovou uvedl Mahler 1909 Smetanovu operu Prodaná nevěsta (v německé verzi, Die verkaufte Braut). Sezona v New Yorku trvala vždy tři až čtyři měsíce. Na jaře Mahler odjížděl do Evropy a organizoval koncertní cesty, v létě komponoval.

Významné kompozice: V létě 1908 napsal Píseň o zemi (Das Lied von der Erde), symfonii se dvěma sólovými hlasy na verše ze sbírky Čínská flétna (Chinesische Flöte), které přebásnil Hans Bethge. Komponoval v Toblachu, kam se uchýlil po prodeji Maierniggu (kde zemřela jeho dcera). Premiéru Písně o zemi dirigoval Bruno Walter až po Mahlerově smrti. V září 1908 byla v Praze pod Mahlerovým vedením provedena poprvé Sedmá symfonie.

 

 

1909 ukončil Mahler, unaven konkurenčním bojem s Toscaninim, svou smlouvu s Metropolitní operou. Bylo mu nabídnuto místo šéfdirigenta New York Philharmonic Orchestra, soukromé společnosti, kterou vedl a financoval spolek bohatých amerických dam. Na podzim 1909 zahájil Mahler s orchestrem první sezonu, při níž v New Yorku a dalších městech absolvoval 46 koncertů.

 

1910 vážně onemocněl chronickou infekcí. V pozdním jaru 1910 se vrátil z Ameriky do Evropy, na podzim dirigoval v Mnichově provedení své obrovité Osmé symfonie, jehož se zúčastnily desítky nejbližších přátel a příznivců.

Významné kompozice: V létě 1910 dokončil Devátou symfonii a začal skicovat Desátou, která zůstala nedokončena.

 

Ač byl vážně nemocen, vrátil se na podzim 1910 do Ameriky, aby New York Philharmonic Orchestra včas zahájil novou sezonu . Měl absolvovat 65 koncertů. Z nich dirigoval v zimě 1910/11 pouze 48, pak se pro zdravotní problémy musel vedení orchestru vzdát.

 

Duben 1911: Těžce nemocný Mahler opustil Ameriku a doprovázen rodinou zamířil do Paříže. Zde byla diagnostikována neléčitelná streptokoková infekce. Rodina rozhodla o převozu do Vídně, kde Mahler 18. května zemřel. Byl pochován na hřbitově v Grinzingu.